Přijel jsem zrovna z konference AIESECu, sedl jsem k počítači a začal jsem číst maily, které jsem už po několik dní nechal ve své schránce.
Asi to znáte – očkem pak nakouknete na sociální sítě a něco upoutá vaši pozornost, tedy spíše chcete, aby něco vaši pozornost upoutalo a vy se tak mohli vzdálit od vyřizování nudných emailů.
Asi znáte ty slogany od Roberta Kiyosakiho a Napoleona Hilla, které kolují různě po internetu a narazíte na citáty od 19ti letého kluka, kterého jste poznali právě pár dní dozadu na konferenci.
Vždyť on si píše vlastní citáty! Okamžitě jsem popadl telefon, vytočil jeho číslo a chtěl jsem se za každou cenu dozvědět, čemu se věnuje.
Došel jsem na schůzku, tedy spíš k tramvaji a on uspěchaným hlasem stále drží v ruce telefon a vyřizuje hovor. Skoro jsem si tam připadal a po chvíli telefon položil a uspěchaným tempem mi podal ruku.
Sedli jsme si do bufetu v obchodním centru v Ostravě a vzpomínali na zážitky z konference. Už jsem myslel, že mi praskne hlava, protože jsme se stále bavili o konferenci a já se tak moc chtěl dozvědět o tom, co dělá a jak mi to může změnit život.
Když mi příležitost ukázal, tak se mi hlavou honily různé otázky – mám na to? Můžu mu věřit? Co od toho mám očekávat? Vlastně jsem projektů vůbec nerozuměl a nechápal jsem jeho základní myšlenku, ale řekl jsem si, že si půjdu pro zkušenost. Chtěl jsem získat poznatek, jak se mohu posunout, jak mohu vybudovat schopnosti pro podnikání a co všechno musím splnit, abych se posunul.
Představte si, že vám někdo v podnikání nabídne pomocnou ruku a mentoruje vás a vy místo toho, abyste si těchto zkušeností vážili, tak si nalháváte, jak všechno zvládnete sami. Neustále tvrdíte, že to, jakým způsobem to dělá váš mentor, je způsob, který vám vlastně nevyhovuje.
Dělá to přeci špatně! Přeci jeho několikaleté prověřené schopnosti se musí mýlit! No a ono to taky tak dopadá.
Chyběla mi pokora. Chyběla mi sebereflexe uvědomit si, že příliš moc hledím na sebe místo toho, abych respektoval lidi, kteří už v podnikání jsou nějakou dobu a hlavně mají výsledky.
Můj původní záměr podnikat byl ten, že jsem chtěl změnu, která mi pomůže pochopit, proč nejsem s vysokou školou spokojený.
Uvědomil jsem si, že mi chybí dobrodružství. Prostě zkoušet věci, ze kterých mám strach. Přesně ty věci, které jsem neměl prozkoumané a o kterých jsem vnitřně věděl, že by mě mohly bavit. Neměl jsem totiž stanoveno, proč to dělám!
Všímám si, že když s lidmi řeším jejich primární motivaci, tak nejsou schopni hned přijít na to, co je konkrétně motivuje.
Zkoušeli jste to taky? Nejde o to, co vás motivuje, ale o to, co vám dá energii udělat to, co udělat máte! Můžete si přát vydělat si tolik peněz, za které si koupíte Lamborghini, ale pokud vás tato motivace nepostaví na nohy a nebudete díky tomu konat, tak to není vaše primární motivace!!
Víte, co mě vykopalo? Dluhy… Představte si, že jste student na vysoké škole. Dlužíte nájemné na 3 měsíce dopředu a k tomu 50 000 kč, které půjčíte nejen od rodičů, ale také od banky. Máte závazky, které vás táhnou dolů a jediné, co vám zbude, je šílená motivace uspět. Právě v těchto chvílích opravdu zatnete zuby a přejdete opravdu všechno!
Jaká je 3. a ta největší chyba? Převzít zodpovědnost za svůj byznys. Když jsem podnikal, tak jsem všechno dělal jen proto, že jsem chtěl potěšit druhé lidi.
Chtěl jsem udělat radost mému mentorovi, chtěl jsem rodině ukázat, že to zvládnu, ale byly to jen věci pro mé okolí. Byly to věci jen proto, abych se ostatním zalíbil v jejich očích a neustále jsem hledal důvody, proč od nich hledat pochvalu.
Mohl jsem si sice po pár měsících, kdy jsem na podnikání zapracoval, koupit drahé věci, ale uvědomil jsem si, že bych to dělal pro okolí. Chtěl jsem já sám mít radost z toho, co dělám a proto jsem začal sledovat svůj pokrok. Až když se zamyslím nad tím, co aktuálně řeším, tak pracuji na sebedisciplíně.
Často si říkáme, kolik jsme toho udělali a jak moc dřeme, ale když k sobě budeme upřímní – opravdu máme i takové výsledky? Opravdu jsme se tak posunuli nebo si to jen namlouváme?
Jaroslav Ostruszka